Niekoľko slov na úvod:
Nasledujúcu skúsenosť bývalého Jehovovho svedka Norberta Frantu považujeme pre čitateľov a čitateľky za hodnotnú, a to z niekoľkých dôvodov. Norbert bol Jehovovým svedkom vyše 40 rokov. Zastával viacero významných teokratických funkcií. Svedkom sa stal v čase, keď Jehovovi svedkovia fungovali ako “podzemná cirkev” ukrývajúca sa pred komunistickým režimom. Publikácie Spoločnosti Strážna veža sa v tom čase prekladali a tlačili ilegálne. Podobne to bolo aj s ich šírením. Norbert sa tohto procesu aktívne zúčastňoval a vystavoval sa tak riziku zatknutia a vypočúvania zo strany ŠTB. Na stránke JWfakty sme už upozorňovali na kauzu okolo falošnej predpovede blízkosti konca v roku 1975. Norbert ako pamätník zažil kategorické vyhlásenia a očakávania konca v tomto roku, ktoré svojho času bral vážne aj on. Napriek neúspechu ďalšej predpovede od svedkov neodišiel. Ďalším sklamaním v organizácii bolo falošné obvinenie zo strany zborových starších. Tí ho obvinili zo spolupráce s ŠTB, za čo bol následne exkomunikovaný. Ani toto sklamanie ho však neodradilo, aby sa do náboženstva Jehovových svedkov opäť vrátil. Po rokoch bol opäť prijatý a aktívne sa angažoval v službe teokracii. Rokmi hromadené skúsenosti, tzv. „nové svetlá“, upravované porozumenia či Biblii odporujúce výklady vedúceho zboru podnietili Norberta prehodnotiť svoju vieru v Boha, Ježiša a v organizáciu. Išlo o postupný proces, v ktorom zohrali svoju úlohu aj aktivistické weby pre Jehovových svedkov ako Badatele Bible (v češtine) a stránka JWfakty. Táto informácia nás zvlášť teší, pretože toto je jeden z dôvodov, prečo podobné stránky vznikajú. Norbert odišiel od svedkov na “jeseň svojho života”. Opustiť svoje náboženstvo či presvedčenie v tejto etape života je obzvlášť náročné. Mozog človeka je schopný urobiť všetko preto, aby si zachoval svoje presvedčenie, spochybnil akékoľvek kriticky ladené informácie a vyselektoval všetko, čo by toto presvedčenie spochybnilo. Veríme, že aj tento životný príbeh prispeje k diskusii o náboženstve Jehovových svedkov a pomôže tým, ktorí váhajú, či má zmysel od svedkov odchádzať aj v pokročilejšom veku. Norbert v čase spísania tohto príbehu mal 67 rokov. V čase, keď bol vylúčený, mal viac rokov, ako bývalý člen vedúceho zboru Raymond Franz. Prajeme príjemné čítanie.
Začiatky u Jehovových svedkov
Moje dětství s maminkou a se starším bráškou v Děčíně bylo ve znamení skromnosti a bez jakékoliv vědomosti o Bohu a Bibli, přesto spokojení a v rodinné shodě a lásce. V čase dospívání při cestování vlakem se nám dostalo prvního kontaktu se Svědky J. a zavedeno domácí studium. Osobně jsem nebyl nějak nadšený oproti bráškovi, ale pomalu jsem si zvykal hlavně na mládež tehdy malého sboru asi 25 členů, nejvíce formou výletů i z více sborů v okolí. V 18ti letech začali starší s opakovanými návrhy na křest, který by mne konečně posunul do jistější pozice záchrany v blížícím se Armagedonu a tak jsem se důvěřivě nechal pokřtít. Bylo to v r. 1972, tedy nejvyšší čas, neboť Armagedon 1975 klepal silně na dveře! (viac o roku 1975 nájdete v našich článkoch Svedectvá Jehovových svedkov o falošnej predpovedi okolo roku 1975 a Koniec je blízko – 1970 – 1979 – poz. editora) Postupně jsem se zapojoval do duchovních i služebních činností sboru, kazatelská služba v dobách komunismu a také podzemní výroba literatury vyžadovala konspiraci a obezřetnost. Ve 20ti letech jsem byl pověřen vedoucími bratry z Německa do úřadu zástupce dozorce kazatelské služby a pod jejich vedením s jednou sestrou jsme zaváděli jako zcela novou a odvážnou metodu kázání lidem na ulici s Biblí v ruce. Podobně i veřejné proslovy při našich pohřbech jsem si ochotně bral s rizikem zatknutí od STB, neboť tyto činnosti byly bedlivě sledovány. To se potvrdilo opakovanými návštěvami STB na škole střední i vysoké, avšak moje rozhovory s nimi je vždy uspokojily s tím, že naše utajená činnost Svědků nijak neohrožuje jejich politickou pozici a je naprosto neutrální, zaměrena z Písma na morální i pracovní kvalitu osobnosti a rodin.
V tomto období se také odehrála celosvětová kauza s ohlášením Armagedonu na podzim 1975, kdy mělo uplynout 6000 let od stvoření Adama – lidstva a vlády nad světem by se konečně ujal Ježíš Kristus. Probíhaly velké kazatelské kampaně, programy na shromážděních se točily okolo výpočtů a jak to bude probíhat, co všechno zanechat starému světu, já jsem už neměl nastupovat ani na vysokou školu a další omezování osobního života.
Po ukončení vysoké školy v 1980 jsem se rozhodl oženit a přestěhovat za jednou sestrou z východního Slovenska, okres Sobrance. Zpětným pohledem to bylo velmi špatné rozhodnutí, které silně srazilo moje dobré duchovní a emocionální ideály pod hranici únostnosti. Neustálý nedostatek práce, vysoké finanční, materiální a existenční nároky, ve sborech všeobecný duch okázalosti, národnostní i jazyková bariera (rusínská oblast), ve vlastní domácnosti silně odtažité a ponižující chování ze strany manželky, soupeřivost ve sboru…Neměl jsem tam „na růžích ustlané“. Jeden z členů sboru zahlédl v mém zaměstnání návštěvu STB v duchu občasných kontrol, zda jsem i nadále neutrální a morální podle Bible a to dalo podnět starším mne okamžitě vyloučit, aby se „zachránili“ před úplným vyzrazením Organizace a pozavíráním všech bratrů. Samozřejmě se nikomu nic nestalo, ale jejich pomsta na mně byla sladká a žádné moje mnohonásobné odvolání proti zinscenovanému vyloučení nebylo akceptované. Proto podle příkazu Organizace mne všichni ze sboru museli odkopnout jako prašivého psa. „Šéf“ sboru mi neustále opakoval, že můj hřích proti Organizaci je tak velký, že nikdy až do smrti nebudu Jehovou přijatý zpět. V této době jsem byl pracovně vyslaný na půl roku do Bratislavy prohloubit si specializaci a přitom jsem využil minulé osobní známosti s některými důležitými bratry z Košic, Prahy i Bratislavy a navštívil je v supertajném duchovním centru Zahradního městečka na periferii Blavy. Všichni mne přivítali s otevřenou náručí a velmi často jsem s nimi trávil volný čas i při jejich strategických poradách. Po třech letech vyloučení a marných žádostí ve sboru o znovupřijetí jsem navštívil jistého opravdového bratra v sousedním sboru a ten mne ujistil, že můj problém vyřeší. Po třech týdnech jsem byl cestujícím dozorcem opět přijatý do sboru oproti odporu místního závistivého„šéfa“ a jeho udavačského syna.
Důvěřoval jsem Organizaci a veškeré vyučovací programy ve sboru i na veřejnosti jsem vykonával s upřimným zápalem pro Jehovu a celou duchovní rodinu.
Velmi zajímavou událostí v mém životě Svědka byla také kauza s vojenskou službou. Už od 18ti let jsem se snažil vyhnout se jí z pozice neutrality nejdříve studijními odklady na střední a vysoké škole a také „zdravotními problémy“ s mnoha vyšetřeními apod. Na Slovensku jsem v tom pokračoval a měl i určitou známost s náčelníkem okresní voj.správy přes jeho manželku –naši sestru. Ten mne poslal před dovršením 30.tého roku do vojenské nemocnice v Ružomberku rozhodnout, co se mnou dále… Po týdenním pobytu bez jakéhokoliv povšimnutí mi nakonec náčelník a jeho zástupce oznámili po pročtení mojí dokumentace závěr, „že takový chlap jako já, který nepije, nekouří, nemluví sprostě, nechce se prát a nadávat, neplete se do politiky,věří v Boha a čte Bibli a stále o ní mluví…, tak takový chlap by jim zkazil jejich vojáky a že mne mezi ně nepustí…A proto mi raději dají modrou knížku!!“ UFF!
V průběhu 80tých let se nám narodili dva synové, čemuž jsem byl určitě velmi rád. V dosti skromných a stísněných podmínkách rodičovského domku jsme je zdárně vychovávali a hleděli do budoucnosti s nadějí na příchod Jehovova království jako konečného řešení všech vážných těžkostí světa i v naší domácnosti. V roku 1975 se to nějak nepodařilo… Vzhledem na neměnnou strategii manželky – sestry zůstat se mnou navždy jen na vesnici u rodičů a kopírovat od matky panovačný a opovrhující postoj ke svému muži, otci dětí i bratru staršímu ve sboru, jsem se rozhodl odcházet za prací zpět do Čech a následně postavit pro rodinu v té vesnici nový rodinný dům. Avšak ani tento příspěvek rodině nepřinesl potřebné duchovní či emocionální a vztahové zlepšení, i když hlavně pro sbor jsem se vydával co nejvíce – ze srdce, s radostí a uspokojením, že aspoň dopadne úspěšně ta záchrana od Jehovy.
Narastajúce pochybnosti
Důvěřoval jsem Organizaci a veškeré vyučovací programy ve sboru i na veřejnosti jsem vykonával s upřimným zápalem pro Jehovu a celou duchovní rodinu. Bibli jsem velmi rád používal při programech i ve službě a cítil jsem z toho hluboké uspokojení. Je však pravdou, že jsem Písmo četl povrchně a spíš mi šlo o kvantitu, plnění stále více požadavků Organizace a kvalita prokousávání se kontextem a hledání vnitřních obsahů či důkazů zde nebyla potřebná. Na to jsou přece naši bratři-odborníci pověření sytit nás Pravdou, která vede k věčnému životu a my ostatní jsme na její distribuci jen „pohodlně“ čekali. Přece však časem se v podvědomí začaly hromadit zvědavé či kritické otázky k zážitkům již uvedeným, které nahlodávaly nedotknutelný ideál Jehovy a jeho Organizace v silně negativních projevech mnohých „významných“ jednotlivců i jako celku. Přitom je zajímavé, že osoba Pána Ježíše Krista mi byla VŽDY velmi příjemná a přitažlivá a k němu jsem měl stále vroucí a uctivou lásku. Samotné moje výše zmíněné „první“ silně kontraverzní vylolučení a okamžitá nenávist sboru, následné moje proniknutí do vedoucího centra Organizace v ČSSR bez úmyslu jakkoliv uškodit, nesplněná očekávání Armagedonu v roce 1975 a 2000, potom „prodlužování“ generace, obrat v početním stavu tzv. Ostatku směrem nahoru, rozdělování jednoho stáda Božího lidu na dvě třídy, zákaz na Pánově večeři „nehodně“ jíst ze symbolů Ježíše Krista oproti jeho nabádání, navyšování požadavků na kazatelskou službu a peníze, časté úpravy a změny v naukové a organizační sféře pod rouškou tzv. Nového světla od Jehovy, který jede rychle kupředu na nebeském voze splnit svá předsevzetí… atd. Určitě jsem z toho všeho neměl radost a následné kritické postoje postoje spíše mířily do Bruklinu k zapáchající „hlavě ryby“, přičemž bratry a sestry kolem sebe jsem vnímal stále až do dneěního dne jako rodinu a přátele, byť s lidskou nedokonalostí jako sama sebe.
Zásadní obrat „k horšímu“ nastal v létě 2018 na sborovém studiu SV, když úvodní přednáška vyzdvihovala věrné Jehovovy služebníky staré doby, kdy prvním byl Enoch odvážně hlásající Jehovův trest za zkaženost současné generace. Vzhledem na napjatou nenávistnou situaci jeho posluchačů (cituji řečníka) se Jehova moudře rozhodnul laskavě přivést na Enocha spánek smrti, aby ho uchránil před rozzuřeným davem, kterému tak šikovně zabránil se na něm pomstít…. Avšak moje okamžitá pochybnost o této interpretaci bez citace z Bible mi otevřela 1. Mojž. 5:21-23, kde zásadně jinak popisuje Enocha, jak chodil s PRAVÝM BOHEM a následná slova „Pak již nebyl, neboť Bůh ho vzal“. K tomu podle odkazu do Hebr. 11:5 vysvětluje, že „Enoch byl přenesen, aby neviděl smrt a nikde nebyl k nalezení, neboť měl svědectví líbit se Bohu“. Čili o úkladné Jehovově vraždě věrného služebníka podle řečníka a jeho předepsané předlohy nebylo v Bibli ani stopy! Hned na to ve studiu SV opět o příkladných Jehovových služebnících staré doby byl rozebrán vzor celoživotního nezlomného služebníka Mojžíše a bratra Árona. Článek velmi neobvykle rozváděl mnoha řečnickými otázkami silně kontraverzní údálost závěru jejich velmi těžké a loajální služby Jehovovi a následné smrti právě osobní rukou jejich Jehovy, což jsem opět ihned vyhodnotil jako zákeřnou dvojnásobnou vraždu – pomstychtivou, bez kousku milosrdenství a uznání loajálních zásluh, jako největší Jehovův prorok v plné životní síle… (viz 5. Mojž. 3:24-28, 34:5-12 prosím čti). V tom okamžiku na konec programu SV jsem měl jasno o Jehovovi a jeho charakteru a ihned se mi začaly spojovat nitky všech negativních zážitků jak starozákonních událostí v případě asistence „národního boha Jehovy“, tak i jeho systému v době Ježíše Krista směřujícího opět k vraždě Největšího člověka na Zemi, Syna Pravého Boha. Následně jsem dychtivě zkoumal hlubokým studiem právě milujícího a mnou milovaného Pána Ježíše Krista a jeho Nebeského Otce a konečně jsem pochopil láskyplný plán Pravého Boha, Nebeského Otce zahájit novou epochu záchrany lidstva milosrdným odpuštěním jeho hříšného stavu cestou Pravdy a Lásky a Soucitu skrze oběť jeho Syna Ježíše Krista.
Následovaly rozhovory s více staršími jak ve sboru Rychnov n.Kn., tak na Slovensku sbor Sobrance právě nad výše uvedenými spornými otázkami. Rovněž i podvodné manipulace se jménem Jehova hlavně v Křesťanských řeckých písmech a mnohé další naukové a organizační činnosti Organizace SJ a jejími samozvanými představiteli tzv. Otroka. Ve všech případech jsem narážel na neochotu biblicky rozebírat tato žhavá témata s jejich nepřípustným přehodnocováním ve světle Bible. Ve sboru Sobrance mne nejdříve dvakrát bratři požádali vrátit se zcela domů z práce v ČR a podpořit činnosti starších ve sboru jako v minulosti, neboť mladí nemají ochotu se „zapojovat“… Po mém odmítnutí následovalo udání ze sboru Rychnov o mém duchovním pokulhávání nad spornými náměty a tedy předvolání na právní jednání s cílem duchovně mne napravit. Tvrzení ze SV 2/2017 o vedoucím sboru, že není při své činnosti ani inspirovaný Bohem, ani neomylý v naukových a organizačních otázkách, však nedokázali nijak komentovat! Po dvou hodinách většinou mého monologu nad Biblí a jejich „souhlasným“ mlčením ke sporným otázkám s obhajobou z Písma jsme jednání uzavřeli následnou dohodou osvobozující obě strany:
Vzhledem k mému opakovanému biblickému ujišťování, že považuji za jediné správné a zachraňující následovat ve všem příklad, vzor a poučování Pána Ježíše Krista, který nás učí o způsobu uctívání Pravého Boha, Stvořitele a Nebeského Otce a jeho vytvoření jediné cesty života pro národy celého světa. Proto se nemohu držet jako Jeho-Ježíšův svědek ve smyslu Mat. 28:18-20 a Skut. 1:8 zastaralé smlouvy mezi Jehovou a jeho židovským národem, ale jedině jeho Nové smlouvy o Království pro novou epochu celého lidstva. A protože podle tvrzení hlavního bratra právního výboru „všichni křesťané jako Svědkové Ježíše Krista jsou falešní a logicky se proto nemohou nazývat Svědky Jehovovými, tak ani já nemohu být nadále členem jejich pravé Jehovovy organizace a tedy mne musí vyloučit.“
Já jsem s radostí souhlasil, oni si to odsouhlasili tajnou poradou a modlitbou s dotazem k Jehovovi a když jim to i on ,,potvrdil”, tak jsme si podali ruce a nadobro se rozloučili. Na závěr jsem se toho chytrého bratra formálně zeptal, jaké omezení vztahů mám očekávat ze strany sboru a vlastní rodiny po mém vyloučení? Pohotově poprvé otevřel Bibli a přečetl mi 2.Jana 10-11 verš, že „kdo nepřináší toto učení, nikdy ho nepřijímejte do svých domovů a ani ho nezdravte…“ Na moji prosbu přečíst k tomu ještě předcházející verše 8-9 podmiňující zmíněný postoj zavržením Krista, prudce zavřel Bibli a beze slova dal ji do tašky. Moje vysvětlení o jejich odpadlictví od Ježíše a jeho apoštolů nikdo nekomentoval, mají přece pravého boha Jehovu a s čerstvě vyloučenou osobou se už nesmí nijak hovořit!!!
Jak bylo v tomto vyvrcholení rozporů k Organizaci SJ výborné, že jsem již několik měsíců před tím měl informační spojení se serverem „Badatelé Bible.cz“ a Petrem Antalem, později i „JWfakty.sk“ a Albertem Lučanským, a díky jejich úžasným informacím jsem nevídaně zvětšil pravé poznání a porozumění biblické pravdy, která mne nadobro osvobodila z moci temnoty a podvodu. Také jsem získal nadhled nad ,,duchovním programováním” všech poddaných Svědků pod totalitní Organizací a mám stále lásku a soucit ke všem bývalým bratrům a sestrám, kteří jsou zmítaní falešnou propagandou ve smyslu Ježíšových slov –… bůh tohoto světa zaslepil mysl nevěřících, aby se jim nezasvitlo evangelium záchrany… Je proto mým velkým přáním spolu s mnoha mými novými přáteli a bratry z EX JW org přenášet skutečnou Pravdu na každého, kdo po ní žízní a chce si nabrat vodu života zdarma.
-Zjev.22:17 Norbert FRANTA (67)
1 Comment
Vítej v novém světě?